2015 - Skotsko
Vzhůru za lochnesskou příšerou!
Tak se jmenuje zájezd, který jsme letos v rámci projektových dnů nabídli našim studentům. Ohlas byl velký, a tak jsme se mohli 22. června 2015 vydat za poznáním.
Po nočním přejezdu jsme dorazili do hlavního města Nizozemí, Amsterodamu. Odtud pak odplouval trajekt, který nás při dalším nočním přejezdu dopravil do severoanglického Newcastlu, odkud už je ke skotské hranici, co by kamenem dohodil. Zbývalo však půl dne času a tak jsme mohli poznat Amsterodam trochu blíž. Město protkané grachty bylo nejlepší prozkoumat z vody – tedy z lodě, která nás povozila spletitými kanály až k centru, které jsme pak prochodili pěšky. Ochutnali jsme vafle, sýry, prošli uličky s neuvěřitelně křivými úzkými domečky. Byla to jen ochutnávka Holandska, ale stála za to.
Po metropoli Nizozemí byla krajina kolem Hadriánova valu na pomezí Anglie a Skotska oázou klidu. Měkký hustý trávník, slunce prosvítající mezi mraky, všudypřítomné ovce, cáry vlny zachycené na bodlácích a dva tisíce let stará historie nás všechny uchvátila. Následovala prohlídka domu Marie Stuartovny a zřícenina starého opatství v Jedburghu a malebné sídlo Sira Waltera Scotta Abbotsford House.
Skotské rodiny nás mile přivítali a jejich pohostinnost předčila naše očekávání a vyvrátila mýtus pověstné skotské lakomosti.
Příští ráno nás čekala prohlídka bývalého hlavního města Dunfermline, úchvatný pohled na pýchu viktoriánského inženýrství – železniční most Forth Bridge a konečně současné hlavní město Skotska – Edinburgh. Bohužel i počasí nás tu zastihlo pravé skotské, čili pršelo a pršelo. Přes to jsme viděli to hlavní: z vyhlídky nad městem jsme se zorientovali, prohlédli jsme si Artušovo sedlo a prošli jsme Royal Mile – Královskou míli – hlavní ulici, která vede od královského paláce Holyrood až k hradu a měří opravdu jednu míli. Dozvěděli jsme se, že novou budovu parlamentu nemají skotové rádi, protože ji vyprojektoval cizinec a rozpočet stavby byl nakonec desetkrát překročen. U hradu jsme potkali prvního dudáka, jehož hraní bylo slyšet už z dálky. Užili jsme si i nakupování na rušné Princess Street a někteří neodolali a zakoupili si ten nejpravější suvenýr – skotský kilt!
Do Skotska jsme ale jeli hlavně kvůli přírodě. A byla to nádhera. Glen Coe je prý nejfotogeničtější údolí vysočiny Highlands. Fotili jsme jako u vytržení a lokali výhledy plnými doušky. Černé jezero Loch Ness nám pak odhalilo svá tajemství a dá se říci, že svým způsobem jsme i zachytili Lochnesku na své kameryJ. I když byla celkem zima (teplota vody se pohybuje kolem 5 stůpňů), kluci neodolali a vodu okusili. Přežili to! Nad jezerem jsme si ještě prohlédli soustavu zdymadel Neptunovy schody.
Přírodní krásy jsme mohli obdivovat ještě jednou a to v sobotu dopoledne při výstupu na Ben A´an. Byť má jen nějakých 461 m n. m., dal nám výstup rašelinovou stezkou a po kamenných stupních docela zabrat. Krajina jezer, která se pod námi rozprostírala, však byla nepopsatelně krásná, a pro mnohé z nás byl tenhle výšlap vrcholem celého našeho putování. Vůbec se nám odtud nechtělo dolů. Čekal nás ale další pozoruhodný technický div – Falkirk Wheel, obří kyvadlové zdymadlo. Při jeho prohlídce jsme si i zařádili na vodním hřišti, i když už nám není pět. Tento den končil prohlídkou hradu ve Stirlingu, našem skotském domovském městě.
I když už jsme se následující den museli rozloučit s našimi hostiteli a vydat se na cestu domů, čekala nás ještě vesnička Roslin se známou Rosslyn Chappel a ruinou starého hradu a pak už hurá do newcastelského přístavu. Slunce svítilo, dokonce začalo i hřát, a tak jsme si zpáteční cestu trajektem zpříjemnili sluněním na horní palubě, až dokud slunce nezapadlo ve 23.00 za obzor. A protože desetipatrová loď nabízela spoustu zábavy, mnozí si řekli, že mohou spát až cestou domů v autobuse, a plavbu si skvěle užili. Jediné, čeho jsme při návratu litovali, bylo, že ten týden tak rychle utekl.