generál Karel Mareš
Hrdina, který měl být zapomenut.
Životní osudy Karla Mareše
Mládí
Karel Mareš se narodil v Táboře 3. listopadu 1898 do rodiny strojvedoucího Aloise Mareše a jeho manželky Anny. Karel Mareš byl nejstarší z pěti dětí. Rodina Marešových bydlela ve státním domě pro zaměstnance železnice v Táboře. V roce 1909 začal Mareš studovat Reálné gymnázium v Táboře. Během studií nijak zvláště nevynikal. Měl rád jazyky, matematiku a dějepis. V historii obdivoval především Mistra Jana Husa a jeho velkou zásadovost, kterou s ním sdílel. Po předčasné maturitě roku 1917 narukoval Mareš do rakousko-uherské armády a s 6. střeleckým plukem z Českých Budějovic odcestoval na italskou frontu.
U legií
Po půl roce na frontě byl Karel Mareš v roce 1918 zajat v bitvě v Col del Rosso. V italském zajetí se Mareš přihlásil do československých legií ve Veroně. Poté absolvoval důstojnickou školu v Modeně a do vlasti, kam přijel koncem roku 1918, se vracel již jako poručík. Avšak po návratu domů musel poručík Mareš odjet i s dalšími legionáři na Slovensko, aby zajistili hranice proti Maďarům. Po skončení problémů ve slovenském pohraničí se Karel Mareš vrátil do českých zemí, kde v Jihlavě došlo ke splynutí jeho pluku s plukem nové československé armády.
Pilotem mezi válkami
Kariéru pilota zahájil Karel Mareš vojenským pozorovatelským kursem při vzduchoplaveckém učilišti v Chebu. Začátkem roku 1923 nastoupil již kapitán Mareš k druhému leteckému pluku do Olomouce. Po absolvování stáže u leteckého pozorovatelského pluku v Lyonu se v roce 1925 stal důstojníkem leteckého učiliště, kde působil jako velitel kursu pozorovatelů. Zvláště vynikal v nácviku nočních letů podle přístrojů. Karel Mareš dosáhl mnohých úspěchů i jako závodní pilot a dokázal vítězit nad silnou mezinárodní konkurencí.
Karel Mareš a druhá světová válka
V domácím odboji
Po okupaci zbylých částí Československa hitlerovským Německem se Karel Mareš zapojil do domácího odboje po boku Josefa Balabána a Josefa Mašína. Jeho snad největší akci představoval převoz leteckých kulometů z Letňan na Smíchov. Na Smíchově byly upraveny na pěchotní. Následně je Karel Mareš převezl znovu na Letnou, kde byly v ředitelství státních lesů zazděny a použity při Pražském povstání v roce 1945.
V zahraničním odboji
Po vydání zatykače Karel Mareš uprchl z Protektorátu. Přes Sýrii odcestoval do Francie, kam dorazil těsně před francouzskou kapitulací 22. června 1940. Ještě zastihl poslední loď převážející československé jednotky do Anglie. Ve Velké Británii vstoupil do RAF, vytvořil zde 311. československou bombardovací peruť a byl jmenován jejím velitelem. Dokonce navrhl znak perutě i motto spjaté s husitstvím „na množství nehleďte“.
V polovině roku 1941 přešel Mareš na Ministerstvo národní obrany (MNO) v Londýně a odtud byl asi po roce převelen k Československé vojenské misi do SSSR jako zástupce Heliodora Píky. Cestou do Sovětského svazu zasáhla loď plukovníka Mareše torpéda německé ponorky, on sám během útoku málem přišel o život. Brzy vystřídal generála Píku ve funkci samotného velitele Čs. vojenské mise. V Rusku byl Mareš stále pod dohledem NKVD, neboť se neztotožňoval s praktikami komunismu. Svoje názory projevoval například i tím, že ve své kanceláři v Moskvě měl místo obrazu Stalina portrét mistra Jana Husa.
Léta poválečná a komunismus
Po návratu z Ruska už v hodnosti generála zastával Mareš mnoho důležitých funkcí v čs. vojenském letectvu a na MNO. Když však roku 1948 nevstoupil do komunistické strany, se mu najednou všechny jeho úspěchy a vyznamenání staly přítěží. Během let 1949 a 1950 se režim začal Mareše pomalu zbavovat. Nejdříve prošel několika vyšetřovacími vazbami kvůli účasti na Čs. vojenské misi v SSSR a kvůli spolupráci s Heliodorem Píkou. Jen těsně ušel oprátce.
Nakonec byl z rozkazu ministra národní obrany Alexeje Čepičky degradován z generála na vojína, vykázán z Prahy a uklizen na státní statek v Kosově Hoře u Sedlčan na Příbramsku. Zde dožil v nuzných poměrech zbytek života stále pronásledován StB. I přes tyto všechny útrapy se nikdy nenechal zlomit. Zemřel 10. června 1960 na rakovinu v nemocnici v Motole. V roce 1990 nařídil prezident republiky Václav Havel plnou rehabilitaci Karla Mareše, a in memoriam získal znovu hodnost brigádního generála.
V den 55. výročí jeho smrti, 10. června 2015, byla na Gymnáziu Pierra de Coubertina v Táboře odhalena PAMĚTNÍ DESKA brigádního generála Karla Mareše.
Autor textu Marek Vybíral