Po stopách Pierra de Coubertina až do Norska
Byla sobota 10. srpna 2013, když se šestičlenná skupina studentů z táborského gymnázia Pierra de Coubertina, v doprovodu jejich učitelky Libuší Szutákové, sešla na letišti Václava Havla v Praze, aby všichni společně odletěli do norského Lillehammeru. Tam se totiž konal již devátý ročník setkání škol Pierra de Coubertina. Zúčastnilo se 20 týmů 120ti studentů ze čtyř kontinentů - Afriky, Austrálie, Asie a Evropy. Pro fórum je zásadním principem podpora ducha novodobých olympijských her a propagace Coubertinových zásad, tedy přátelství a fair play mezi mladými lidmi na celém světě.
Mezinárodní setkání žáků středních škol se koná jednou za dva roky na různých místech a letos byl jejím hlavním tématem "Udržitelný rozvoj a návrat k přírodě". Účastní se ho studenti ze škol z celého světa, nesoucích jméno zakladatele novodobých olympijských her. Pravidla výběru členů jednotlivých týmů jsou pro všechny země stejné a závazné. Jejich smyslem je vybrat všestranné členy jednotlivých týmů. Co to znamená? Byli vybráni ti, kteří mají zkušenosti s veřejně prospěšnou činností, jako je například pomoc handicapovaným, starým lidem, jiní se účastní jako instruktoři letních táborů nebo jsou sportovními trenéry. Musí být aktivní sportovci, mít dobrou znalost angličtiny, popřípadě francouzštiny. Vítána je schopnost hry na hudební nástroj.
Příprava je velmi důležitá. Díky pomoci Magdaleny Bušové, učitelky angličtiny a Libuše Szutákové, tělocvikářky a doprovodu skupiny, nacvičili studenti GPdC divadelní představení, naučili se něco z olympijské historie a života Pierra de Coubertina, připravili si drobné dárky na miniexpo a sestavu polky jakožto národního tance. Natočili a sestříhali vlastní krátký film o Táboře.
Program
Jak se dalo čekat, pořadatelé nenechali nikoho téměř ani vydechnout. Všechny skupiny dorazily v pořádku do Lillehammeru (zimní olympijské hry se zde konaly v roce 1996), kde byly rozděleny do vlastních apartmánů v olympijské vesnici po skupinkách od čtyř po šest dívek či chlapců různých národností. Vařili si sami ze surovin, které jim poskytli pořadatelé, a tak se v jednom apartmánu z norských zdrojů připravuje typicky americký hamburger rukama Češky, Italky, Britky a Rakušanky. Situace ideální pro procvičení jazyků a navázání nových přátelství. V neděli se už začalo na plno: rozcvička, prohlídka olympijského muzea, malování banneru fóra. Každý tým namaloval na veliký kus plátna něco, co představovalo jejich kraj nebo zemi. Večer si všichni oblékli formální oblečení, čekal je totiž zahajovací ceremoniál, který obsahoval projevy osob důležitých pro organizaci celého projektu, dvě houslistky zahrály norskou hymnu a folklórní píseň. Podávala se večeře a s plným břichem se všichni zúčastnili lekce norského národního tance.
Úterní program neměl chybu. Teambuildingové aktivity. Řeknete si: Nuda. Opak je pravdou. Členové týmu stříleli z luku, paintballovými pistolemi na pohyblivý terč, stavěli vlastní dům... Vyzkoušeli si dokonce i curling na zimním stadionu. Do areálu stejného zimního stadionu se také vrátili, aby si vyzkoušeli paralympijský sledge hokej, hod oštěpem a běh na dlouhou trať s páskou přes oči, štafetu na vozíčku, zahráli si stolní tenis s norským vítězem paralympiády a petangue pro tělesně postižené. Všichni si uvědomili, že v těchto disciplínách rozhodně nemohou sportovcům konkurovat. Třešničkou na dortu však byla určitě jízda na olympijské bobové dráze. Posádky se řítily rychlostí až 100 km/h.
Úterý proběhlo ve znamení sportovních utkání. Tentokrát bylo vybráno pro setkání v Lillehammeru byly vybrány tyto sportovní disciplíny: plavání, vrh koulí, běh na sto metrů, skok do dálky, přespolní běh na 3500 metrů a orientační běh. Pro získání olympijské medaile youth fóra je nutné, aby všichni členové národního týmu splnili stanovené limity. Náš tým si vedl velmi dobře, desetkrát jsme patřili mezi dvacet nejlepších. Neméně důležitou disciplínou byl vědomostní test s otázkami z historie a současnosti olympijských her. I zde byl stanoven bodový limit.
K získání medaile bylo nutné připravit art performance - umělecké vystoupení. Vystoupení byla osobitá a rozmanitá. Někdo se rozhodl pro divadlo, jiný prezentoval fotografie a komentáře o své zemi a škole. Náš tým vsadil na abstraktní, hudebně-taneční pantomimu, která ztvárňovala olympijské symboly. České vystoupení mělo velký úspěch.
Vítaným odreagováním byla návštěva skanzenu v horách. Každý si mohl vyzkoušet, jak v době kamenné místní obyvatelé vařili čaj, obdělávali kůži anebo pekli rybu, vyráběli železo, lovili a zpracovávali losy a vyráběli typický norský hnědý sýr. Následoval tradiční norský oběd - kaši ze zakysané smetany, ovesnou kaši, bramborový salát a los pečený na horkých kamenech v jámě v zemi, přikryté hlínou. Celý den jsme strávili v horách za slunečného počasí v nádherné přírodě, jejíž krása vynikla především při projížďce v kánoích na jezeře.
Program celého týdne byl velmi pestrý, zábavný, ale i náročný. Lucie Smrčinová, členka Českého týmu říká: "Během týdne pro mě byla nejtěžší komunikace také kvůli tomu, že jsme se zde potkali s lidmi z dalších dvaceti zemí světa a každý z nich byl něčím jiný, ať už svým jazykem nebo přirozenou mentalitou." Jak se ale často stává, překážky tvoří přátelství, což ocenil zvláště Pavel Tomášek: "Nejvíce se mi líbilo, že týmy byly namíchané ze studentů ze všech koutů světa, což nám pomohlo vytvořit si kamarády na celý život. Také se mi líbil program a pozitivní nálada všech okolo." Každý od setkání očekával něco jiného a každý si něco jiného také odnesl, například Alexandr Kašpar: "Do Norska jsem jel se záměrem seznámit se s novými lidmi z celého světa, poznat jejich kulturu a zvyky, popřípadě jejich zájmy a podobně. Byl jsem mile překvapen, když jsem zjistil, že všude po světě všichni mladí lidé provozují podobné koníčky jako my, zde, v České Republice". Smyslem Coubertiniády pro mě bylo poznat různé olympijské sporty a jejich pomocí se spřátelit s výše zmíněnými lidmi. Také mě bavilo objevovat nové sporty (například paralympijský hokej), krásy Norska a místní tradice.
Myslím si, že náš tým dobře reprezentoval jak svou školu, tak zemi. Důkazem je další příspěvek do sbírky medailí mezinárodního Youth fóra. Děkujeme za nová přátelství a zážitky všem organizátorům a zejména naší škole a učitelům Libuši Szutákové a Magdaleně Bušové, díky nimž tato akce proběhla. Věřím, že ať už ostatní účastníci vzpomínají na cokoliv, bude to s úsměvem a že se budou vždy snažit jít výše, rychleji a silněji, ale čestně.
Za tým GPdC Tereza Třicátníková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |