2024 Zlatá a stříbrná - Tegernsee
V září 2024 se dva týmy vydaly do předhůří německých Alp k jezeru Tegernsee, aby tu splnily své expediční cíle.
Zlatý tým ze 4.B ve složení Naty Brzybohatá, Viky Lutsyk, Kačka Mullerová, Maruška Riantová a Barča Svátková si vybral jako svůj cíl respekt a zkouší si, jaké to je mít nějaký hendikep, konkrétně být nevidomý. Každý den si holky vyzkouší jít nějaký úsek cesty bez zraku odkázané jen na vodící osobu.
Z této cesty vzniklo báječné video!
Stříbrný tým ze 3.B tvořily původně jen dvě skalní Dofačky Barča Holinková a Terka Vaňousová. Na poslední chvíli se do stříbrné úrovně přihlásil ještě Tom Blafka. Protože tým musí být alespoň čtyřčlenný a ne všichni členové musí plnit DofE, zachránila je Lucka Marková, která tým doplnila. Cíl tohoto týmu byl romantický - každý den se věnovali básnění. Na jejich básnickou sbírku z expedice se moc těšíme!
A takto expedici zhodnotila Tereza Vaňousová:
Naše DofE expedice
Přes všechny komplikace, které jsme při plánování naší expedice měli, se na nás usmálo štěstí a my 22. září vyrazili na naši stříbrnou expedici. Plni velkých očekávání i obav jsme se vydali na cestu do Německa a to konkrétně do menšího města Tegernsee. Přestože naše původní destinace byly o něco vzdálenější a proto pro nás i lákavější, nakonec si nemůžeme vůbec stěžovat. Poučeni z bronzové expedice jsme si nedávali obrovské cíle, které jsme schopni tak tak zvládnout, ale takové příjemnější trasy, které jsme si dokázali i užívat. Zdolali jsme vrchol Ringspitz, viděli vodopády Rottachfall a měli krásnou údolní trasu do nedalekého města Kreuth s výhledem na okolní hory a časté zastávky na krmení koní a krav. První jsme se trošku báli vyrazit na expedici až takhle koncem září, ale vyšlo nám skvělé počasí (teda skoro) a bylo nádherné na přírodě pozorovat začátek podzimu. Jediné komplikace přišly u vaření. Při naší první snídani si všichni v pohodě snídali, pak ale přišla věta od Toma: „Hele, to asi nemá takhle hořet ne“ a my zjistili, že nám hoří vařič. Chvíli jsme panikařili, pak se tomu smáli, ale mělo to šťastný konec a s pani učitelkami jsme to po telefonu zvládli vyřešit. Při večeři jsme ještě asi nebyli dostatečně poučení a zkusili jsme vařič použít znovu, ten ale opět začal hořet a my už teda konečně pochopili, že tudy cesta opravdu nevede. Naštěstí nám pak pomohl zlatý tým a my nemuseli zůstat celou dobu o hladu. Druhý nemilý zážitek byl, když jsme po celém dni přišli do kempu a při dělání večeře začalo dost pršet. Skončilo to tak, že jsme s plynovým vařičem seděli pod střechou u vchodu na záchody.. ale tak co, hlavně že jsme se najedli. Trocha ztracené důstojnosti ještě nikdy nikoho nezabila. Nemůžeme si ale stěžovat, protože přes den jsme měli opravdu vždy krásné počasí a to je hlavní. Celou expedici jsme si moc užili a už se těšíme, až zase vyrazíme.