2023 - Bronz a stříbro Slovinsko
S DofE za hranice země i možností
V minulém školním roce navázalo naše místní centrum DofE spolupráci s DofE centrem Gimnazija Škofja Loka ve Slovinsku. Škofja Loka je také partnerské město Tábora, proto když nám loni napsali z Národního centra DofE, že gymnázium ve Škofja Loce hledá partnera v České republice, nemuseli jsme se rozhodovat dlouho. První výměna spojená s expedicí proběhla v červnu a září 2022.
Letos se na dobrodružnou výpravu Flixbusem do Ljubljany vydalo na Den dětí hned 15 statečných dofáků ze 4 různých tříd – 2.A, 2.C, sexty a 5.A a dvě vedoucí Eva Kotrčková a Stanislava Tomková. Po noci v autobuse nás čekalo vřelé přijetí vedoucího DofE (slovinsky MEPI - Mednarodno priznanje za mlade) Gašpera Murna. Ten nás doprovodil vlakem do Škofja Loky a šli jsme se rovnou podívat do školy. Naši výměnní studenti ještě dopisovali poslední testy v tomto školním roce, proto jsme měli dost času na prohlídku školy, přijetí ředitelem školy, vyslechnutí prezentace o Slovinsku i gymnáziu, oběd ve školní jídelně a po něm zajímavý workshop jiu-jitsu. Pořádné protažení po noci v autobuse nám přišlo vhodJ
Víkend strávili všichni se svými výměnnými partnery na výletech, procházkách, drobných výšlapech nebo nákupech. V sobotu jsme také prošli Škofja Loku křížem krážem a viděli, jak středověké slavnosti podobné Táborským setkáním pojímají místní. A začínali jsme se těšit na expedici. Přestože naši dofáci plní bronzovou nebo stříbrnou úroveň, ve Slovinsku chodíme expedici v rozsahu zlaté úrovně, čili čtyři dny a tři noci. Očekávání byla tedy veliká.
V pondělí nás vzbudil déšť a bohužel se stal naším parťákem po cestě celý první den expedice. Mapy se chopily naše orientační běžkyně, Anička a Nela, proto jsme v mokru a blátě aspoň nebloudili, i když lecjaké záludné místečko se na křižovatkách našlo. Více než kdy jindy jsme ocenili systematičnost a přehlednost českého turistického značení a také relativně aktuální české turistické mapy. J Horské počasí je nevyzpytatelné a proměnlivé, proto měli vždy slovinští organizátoři expedice připraven plán B, C i D. První noc jsme přečkali v přístřešku na zahradě slovinské kolegyně Anny a blahořečili jsme jejím kachlovým kamnům, že se nám do rána usušily boty.
Další dny pak už probíhaly hladce, stoupání střídalo klesání, výhledy byly ohromující, hory impozantní, sluníčko začalo vykukovat za mraky, puchýře natékaly, záda bolela, krosny se pronášely, i když z nich každý večer po uvaření večeře ubylo něco potravin, hovor za pochodu neutuchal, nálada byla výborná a nasazení maximální. Všichni se s expedicí poprali, jak nejlépe uměli, a mohou být na sebe právem hrdí. My vedoucí na ně pyšné už jsme.
Podtrženo sečteno: 3 propršené noci, 4 pochodové dny, cca 65 km v plné polní, zdolané převýšení kolem 900 m, nejvyšší dosažený bod 1200 m. n. m., několik dechberoucích planin (Vodiška planina, Planina Talež apod.), jedna zdolaná ostrá stráň s lanovou oporou, jeden skalní žebřík a pak už sešup k jezeru Bled a závěrečná koupačka za odměnu.
Ve čtvrtek v podvečer byla expedice úspěšně ukončena a všichni se těšili na sprchu, „normální“ večeři a postel, a to přesně v tomto pořadí. V pátek jsme si mohli chvilku přispat a odpoledne vyrazili už zase komplet sbalení do Ljubljany. Prohlídka hlavního města s průvodcem byla zábavná, ale do odjezdu autobusu domů zbývalo ještě dost času na samostatnou procházku a občerstvení.
Věříme, že si všichni expedici a výměnu se svými slovinskými protějšky náležitě užili a těšíme se na druhou část výměny a expedice v září 2023, tentokrát do šumavských hvozdů.
Eva Kotrčková