Tak znělo motto týdenního kostnického koncilu, na který 1. listopadu vyrazila skupina patnácti studentů GPdC ze 3. a 4. ročníků. Já byla také její součástí a táborský tým doplnilo i pět studentů ze Soukromého gymnázia.

Do Kostnice se sjeli mladí z pěti partnerských měst – kromě Tábora sem zavítali ještě studenti z francouzského Fontainebleau, britského Richmondu, italské Lodi a samozřejmě německé Kostnice. Během tohoto týdne jsme se účastnili workshopů a vedli zajímavé debaty a diskuze. Např. jsme rozebírali témata týkající se uprchlíků, Brexitu, vzdělání a studia nebo třeba vlivu médií. Měli jsme i možnost navštívit kostnickou univerzitu.

Každý den ráno se všech asi 100 účastníků sešlo v tělocvičně kostnického gymnázia, kde probíhalo představování hlavních témat dne nebo prezentace měst. Pak jsme se už po menších skupinách rozdělili do tříd a samotné workshopy mohly začít. Hodně mě zaujalo téma Brexitu. Bylo zajímavé slyšet názory mladých Angličanů, kteří s Brexitem nesouhlasí. Když přišlo na řadu téma uprchlíků, měli jsme možnost mluvit s lidmi, kteří uprchlíkům různým způsobem pomáhají, např. pracují ve vzdělávacích centrech apod. Debatovat přišel i jeden běženec a vyprávěl nám svůj životní příběh. I to bylo pro mě zajímavé. Na konci každého dne jsme vše shrnuli a hledali pro popsané problémy řešení.

Předposlední večer se konala velká sešlost, na kterou dorazili nejen představitelé města, ale i hostitelské rodiny. Zde byly představeny tři projekty, které zvítězily v hlasování našeho koncilu a které se pokusíme uskutečnit. Byly to: vytvoření vstupenky, která by zahrnovala vstup na festival v každém partnerském městě (za nás by to byla Táborská setkání), potom uskutečnění výměny mezi Táborem a kostnickými uprchlíky a odhlasovalo se i vytvoření společné webovky partnerských měst.

Osobně si myslím, že tento nápad – uspořádat setkání partnerských měst – byl přínosný. Témata byla zajímavá a i některé kontakty, které jsme tam navázali, určitě přetrvají. Vyzkoušeli jsme zase něco nového a já jsem za takovou zkušenost ráda.

Autorka textu: Kateřina Staňková