Pochmurné ráno 16.10.2018, brzké vstávání a cesta do Tábora. Čeká nás exkurze, které se většina třídy obává. Proč by také ne, když je na programu návštěva dvou muzeí, což je o jedno muzeum více, než se za jeden den dá snést. 

Naše zoufalá paní učitelka Eliška Turecká se nás přesvědčuje, že toto muzeum bude jiné. V Hrdličkově muzeu se nás ujímá slečna, která vypadá stejně vystrašeně jako my a odvádí nás do první místnosti. Zde zahájí svůj pozoruhodný proslov o lebkách, kostech, kostrách, životě pana Hrdličky, jeho výzkumech a všemožných biologických věcech. Postupem času se průvodkyně i někteří z řad studentů, soudě podle aktivního zapojování do výkladu, přestávají bát jeden druhého. Několika studentům se ale udělá nevolno. Za příčinu je považováno množství biologických pojmů zatěžujících jejich organismus. Zbytek třídy ale se zájmem poslouchá poutavý výklad o vývoji člověka.  Aktivně se zapojujeme a zkoumáme vystavené exponáty.
               

Po krátké pauze na oběd se přesouváme do Národního technického muzea, kde se rozdělíme do dvojic až čtveřic a s pracovním listem, který je kupodivu velmi malý a ne desetistránkový, se vydáváme na individuální prohlídku. Každý z nás si zde našel to, co ho zajímá.  Navštívíme část věnovanou chemii, architektuře, fotografiím, tiskařství, technice v domácnosti i část věnovanou hodinám,
               

Na to, že byla exkurze biologická, nebyla vlastně vůbec špatná. Většinu třídy, včetně mě, bavila. Sice si budeme devadesát procent nových informací pamatovat maximálně pár hodin, ale důležité novinky nám v hlavě zůstanou určitě o něco déle.

Napsala Marta Horňáková, redakčně upravila E. Turecká