Vidíme je v televizi prakticky každý den, jsou klidní a nedají na sobě nervozitu vůbec znát. Moderátoři. Jak těžká je ve skutečnosti jejich práce? To jsme zjistili 10. května 2018, když jsme vyrazili do Národního technického muzea v Praze, kam jsme se dostali díky exkurzi v rámci českého jazyka a fyziky.

Rozdělili jsme se do dvou skupin. První si nejprve procházela expozice, dozvídala se nové informace o architektuře, astronomii, lékařství, fotografii, letadlech apod. Druhá část naší třídy zamířila až do třetího patra, kde se nachází televizní studio. Právě tady se konají workshopy, které mají veřejnosti přiblížit práci moderátora.
Nejdříve jsme byli poučeni o tom, jak by se správně měli lidé v této pozici chovat a čeho se vyvarovat. Několik minut uplynulo a my jsme po menších skupinkách začali natáčet. Všichni jsme si neustále v hlavě omílali, že musíme mluvit nahlas a srozumitelně, protože studio je jen provizorní, nachází se v malé místnosti a je tam poměrně dost hluku. Někteří z nás natočili reportáž o technickém muzeu, jiní využili příležitosti pro natočení videa, které nám usnadní práci na závěrečném projektu letošního školního roku. Už nějakou chvilku na něm pracujeme. Čím více se termín prezentace blíží, tím je práce intenzivnější.
Když se obě skupinky vystřídaly, společně jsme došli k Palladiu a následoval hodinový rozchod. Po třetí hodině jsme se zase všichni sešli na Václavském náměstí. Odtud jsme se přesunuli na nádraží, kde jsme vyhlíželi vlak. Procházení muzea, přesuny a hodinová cesta nás natolik zmohly, že jsme se už všichni těšili domů. A kdo ví, třeba se z některých z nás také stanou moderátoři.

Autorka textu: Barbora Soukupová, V4.G