Koncem září proběhla druhá část výměnného programu s Kostnicí za rok 2024. Zatímco v červnu přijeli Němci k nám do Tábora, na podzim se role obrátili a v roli hostů jsme se ocitli my. Zážitky ze své již třetí návštěvy tohoto nádherného města u Bodensee jsem se rozhodla zpracovat formou deníkových záznamů. Níže tedy najdete kolekci mých osobních názorů, dojmů a pocitů.

Den první: čtvrtek 19.9.2024
Ve čtvrtek ráno nasedáme do autobusu a několik minut před osmou odjíždíme z Tábora. Je nás asi čtyřicet - druháci, třeťáci, čtvrťáci - a tu desetihodinovou jízdu každý tráví jinak. Evergreenem je ale samozřejmě spánek, a tak nám cesta nakonec docela rychle uteče. Před půl šestou večer už tedy vjíždíme na trajekt, který nám krátí cestu z Meersburgu do Kostnice rychlou plavbou přes Bodamské jezero. A pak už následuje opětovné setkání s německými výměnnými partnery a partnerkami (ta moje se jmenuje Helena), kteří byli našimi hosty v Táboře na konci minulého školního roku. Já vyrážím s Helenou a její maminkou přes hranice do malebné vesnice Mannenbach-Salenstein, která je jednou z mnoha na švýcarské straně Bodensee. Večeříme s výhledem na jezero a jdeme brzy do postele.

Den druhý: pátek 20.9.2024
Ráno máme všichni sraz před gymnáziem Humboldt, vyslechneme si krátký proslov od ředitele školy a my Češi vyrážíme na tradiční Stadtrallye, tedy procházku městem s průběžnými zastávkami u důležitých budov. Pak dostáváme rozchod. Někdo ho tráví nakupováním, já vyrážím na velmi pohodový oběd a kávu. Co se týče odpoledního programu, dovolím si vypíchnout zejména návštěvu domu Jana Husa s komentovanou (a k mému potěšení velmi podrobnou) prohlídkou. Kromě toho samozřejmě nemůžeme vynechat ani návštěvu radnice, kde jsme oficiálně přivítáni a obdarováni kostnickým "merchem". Kolem čtvrté si nás u Münsteru (tedy kostnické katedrály) vyzvedávají Němci a každého z nás čeká trochu jiný víkend s hostitelskou rodinou.

Den třetí a čtvrtý: sobota a neděle
Jak už jsem zmínila, víkendový program je v režii hostitelských rodin a výměnných partnerů. Možností na výlety je v okolí nepočítaně, a tak někdo vyráží do univerzitního města Freiburg, někdo přes hranice ke švýcarským vodopádům Rheinfall, jiný třeba do malebného městečka Meersburg. Helena a já po vydatném brunchi sedáme do vlaku a za necelou hodinu se ocitáme v Zürichu (nebo také - jak největšímu švýcarskému městu přezdívají místní - v Züri). Počasí je nádherné, až letní, takže když se s obědem posadíme na lavičku k jezeru Zürichsee, vidíme kolem sebe v podstatě jen odstíny modré: azurovou oblohu a třpytivou hladinu. Prostě idylka. Procházíme se mezi hrázděnými domy v uličkách centra, navštívíme obě největší katedrály, univerzitu a také luxusní cukrárnu Sprüngli, kde si kupujeme makronky. Příjemná sobota.

V neděli ráno víkendová pohoda pokračuje dalším brunchem, načež mě Helenin táta bere na prohlídku zámku (či spíš vily) Arenenberg. Je to naprosto přenádherné sídlo připomínající jižní Francii a své dětství zde prožil Napoleon III., kterému se tudíž někdy přezdívá "císař od Bodamského jezera". Jsem naprosto unešená, Schloss Arenenberg se totiž nachází pět minut chůze od domu mé hostitelské rodiny, procházka k němu je navíc lemována vinicemi. A navíc ten úžasný výhled na Bodensee...
Nedělní odpoledne pak s Helenou a několika dalšími dvojicemi z výměny trávíme na květinovém ostrově Mainau, na němž jsem už podruhé, ale vůbec mi to nevadí. Hlavně návštěva skleníku s motýly prostě stojí za to.
A tím už je víkend završen. Pro každého z nás byl jiný, ale pro mě byl rozhodně krásný.

Den pátý: pondělí 23.9.2024
Pondělní vstávání mi dává metaforickou facku. Sraz s ostatními českými studenty máme v 7:00 na parkovišti Europabrücke, což pro mě znamená budíka nařízeného na 5:45. Pak nás autobus asi hodinu a půl veze do rakouského města Bregenz, kde nastupujeme na lanovku a necháváme se vynést až na horu Pfänder, kde jsem opět (a rozhodně ne naposledy za tento týden) uchvácena výhledem na Bodensee. Nahoře si uděláme krátkou procházku, podíváme se do "Alpenwildparku" na jeleny a kozorožce a lanovka nás pak zase sveze dolů. V Bregenzu se pak ještě jdeme podívat na místní divadelní scénu, postavenou částečně na břehu a částečně na hladině jezera.
Pokud něco k výměnným programům v Kostnici neodmyslitelně patří, pak jsou to lodě. Tentokrát se výletní lodí přesuneme z Rakouska opět do Německa, do bavorského města Lindau. Ačkoliv je to velmi malebné městečko (například s krásnou radnicí), já a skupinka mých spolužáků zde přijdeme na chuť hlavně horkým malinám, zmrzlinovým pohárům a kávě. Koneckonců, jsme vlastně tak trochu na dovolené.

Zde by možná stálo za to udělat menší jazykové intermezzo. V tuto chvíli už jsme totiž navštívili Rakousko, Švýcarsko, Bavorsko a samozřejmě Bádensko-Württembersko, tedy čtyři oblasti rozmístěné okolo Bodamského jezera se čtyřmi různými "druhy " němčiny. S německou, rakouskou, dokonce i bavorskou němčinou jsem se vypořádala docela slušně, ovšem nic mě nemohlo připravit na to, jak ztracená jsem se cítila v supermarketu v Zürichu, když na mě paní prodavačka s milým úsměvem promluvila něčím, co skoro ani neznělo jako němčina. Naštěstí jsem později byla uklidněna, že se "švýcarštinou" mají často problém i Němci.

Den šestý: úterý 24.9.2024
Úterý v hlavním městě Bádensko-Württemberska, ve Stuttgartu, začíná návštěvou muzea Porsche. Auta mi bohužel nic moc neříkají, přesto si expozici projdu a jsem odměněna značkovou šňůrkou na klíče, kterou všichni dostáváme gratis. Pak se přesouváme do centra Stuttgartu, kde mohou zájemci navštívit Kunstmuseum, galerii moderního umění. Nemám příliš vysoká očekávání, ale jsem příjemně překvapena. Máme možnost si prohlédnout například celou řadu obrazů Otto Dixe, čehož si moc cením.
No a nechybí rozchod v centru Stuttgartu, samozřejmě.

Den sedmý: středa 25.9.2024
Poslední den je před námi a já do něj vstupuji hodinou latiny na jednom z místních gymnázií. Tedy, abyste pochopili, všichni čeští studenti vyrážejí ve středu ráno spolu se svými německými partnery do vyučování. Kromě již zmíněné latiny mě tak čeká ještě hodina výtvarky a matematiky. Matematika v němčině... tak trochu nebezpečná kombinace, kterou si ale nakonec užívám.
Druhou část dopoledne pak trávíme na místním venkovním sportovišti hraním volejbalu, stolního tenisu, badmintonu a šachů. Posledním bodem společného programu je pak už jen oběd v jídelně gymnázia Humboldt, načež se s námi němečtí učitelé loučí a my máme rozchod.
Mě ale odpoledne čeká ještě jedna zajímavá věc - setkávám se se svou výměnnou partnerkou z minulého roku, abychom si popovídali o všech novinkách. Udržovat své vztahy s mezinárodními kamarády je přece důležité.

Den osmý: čtvrtek 26.9.2024
No a tím je již můj třetí pobyt v Kostnici u konce. Ráno se loučíme se svými hostitelskými rodinami a kdekdo uroní i pár slz. Odvážíme se opět mnoho vzpomínek, skupinových fotek, nových německých slovíček a snad i kamarádství, která možná někteří z nás budou udržovat i v budoucnu.

Autorka textu: Klára Hubenková, V8.G

Výbor studentských textů

Fotoalbum